Špatný vliv člověka při hospodaření s půdou, a na půdě. V česku používáme největší a nejtěžší zemědělskou techniku z celé EU.
„Stát se zaměřuje na ochranu orné půdy – národního bohatství, které je pro budoucnost naprosto klíčové. Nové výpočty však odhalily, že státní strategie boje s erozí půdy je zcela nedostatečná: půdy mizí mnohem více, než s čím úřady kalkulují. 53 % českého území tvoří zemědělská půda. V letech 2000–2015 ubylo v Česku 68 tis. Hektarů ornice,“ MFDnes 18. 4. 2017.
Speciální protierozní vyhláška určující zemědělcům, kolik tun ornice mohou z konkrétního pole za rok maximálně ztratit, se bude co čtyři roky zpřísňovat. Od 1. července 2017 to budou čtyři tuny na hektar a rok, a postupně se bude dovolená ztráta snižovat až bude přípustná jen jediná ztracená tuna ornice z hektaru v roce 2029, vše pod pokutou až sto tisíc korun pro fyzickou a jeden milion pro právnickou osobu.
Konečně tak byl přiznán špatný vliv člověka, jeho špatné hospodaření s půdou a na půdě.
To je moc dobře, ale zase se situace řeší zejména nařízeními a pokutami v případě jejich neplnění. Stát přitom sám vlastní zemědělskou půdu a pronajímá jí smluvně dál, a dokonce za to vybírá i nájemné (pachtovné).
Stát by si tak mohl smluvně upravit i protierozní podmínky při hospodaření zemědělců na státní půdě. O doplňujících podmínkách v případě poskytovaných dotací nemluvě – dotace poskytované zemědělcům by obsahovaly protierozní podmínky, jejichž splnění by nárokovalo poskytnutí dotace.
Vlastnictví státu je však roztříštěno co do práva nebo příslušnosti hospodařit s ním mezi různé organizační složky. S půdou hospodaří Státní pozemkový úřad, různá ministerstva, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a možná celá řada dalších subjektů, a každý s jiným režimem, zájmem a nároky na pronajimatele. Podobné je to ostatně i s vodními zdroji, které jsou pak zanášeny splachem půdy z polí. I pozemky pod vodními toky mají roztříštěné vlastníky – Státní pozemkový úřad, státní podniky Povodí, Lesy ČR, ministerstva, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových atd.
A jak je roztříštěno hospodaření státního majetku, tak je roztříštěno i poskytování dotací – mnohdy bez vzájemné vazby a podmínek v boji proti erozi půdy. Z přijaté dotace nebude pak problém pokutu zaplatit…
V době velké vodní eroze půdy a nedostatku vodních zdrojů by bylo jistě žádoucí, aby s konkrétním typem majetku státu hospodařil konkrétní státní subjekt, který má k určitému typu majetku vztah a odbornost. A pronajímáním státního majetku konkrétním státním subjektem podle společné koncepce přijaté a dodržované napříč všemi vládními rezorty a při stanovení protierozních podmínek v zemědělských dotačních pravidlech by se jistě podařilo efektivně bojovat proti erozi půdy a nedostatku vody.
Tato problematika se totiž prostým uložením pokut nevyřeší…
