Krátká noticka k článku komentátora Mr.Koreckého uveřejněného v MF Dnes o srovnání starého nemocného politika a mladého nemocného politika
Staří a nemocní mocní, MF Dnes, ze dne 6. 6. 2017
Autor pan Korecký srovnává zdravotní možnosti a schopnosti prezidenta Miloše Zemana a předsedu lidovců Pavla Bělobrádka.
Ano, oba jsou nemocní. Zatímco prezident věkem, předseda lidovců vážnou nemocí ve svých nejlepších letech a na vrcholu sil.
Zatímco prezident nedokázal, jak sliboval, spojit národ, předseda lidovců spojil členy (lidovce) a dokázal je vytáhnout až do vlády.
Autor článku srovnává nesrovnatelné.
Kolik dalších poslanců a senátorů je trvale nemocných a nevykonává svou funkci? Kolik dalších obyčejných zaměstnanců postihla vážná nemoc a navzdory tomu pracují? Samozřejmě jsou i takový, co jsou nemocní, nevykonávají funkce a berou platy, aktuálně např. senátor Čuba, ale toto je téma spíše pro jiný, samostatný blog...
Jakákoliv nemoc neznamená opustit práci a společenský život. Ba naopak. Člověk má pak možná větší sílu a chuť něco změnit, po sobě něco pro ostatní zanechat. A je na každém z nás, co po sobě zanecháme – jestli trpkost, hořkost a rádoby inteligentní urážlivé bonmoty, nebo dobrou a tvrdou práci a lidský spravedlivý přístup.
A navíc – premiér má přeci své vícepremiéry, kteří jej mohou případně rychle a operativně zastoupit, kdyby se mu zhoršil zdravotní stav a on nemohl svou funkci vykonávat, bez dalších nákladů.
To prezident víceprezidenty k zastupování nemá, a tak když se něco stane, buď v úřadu dožije bez řádného výkonu funkce hlavy státu, nebo se budou muset konat za další náklady z veřejného rozpočtu nové volby.
Přeji každému z nich, a i z nás, zdraví a vitalitu. A rozum, abychom každý věděli, na co stačíme a dokázali za to nést odpovědnost. I když k tomu bereme třeba antidepresiva nebo naopak povzbuzovače. Protože to je dnes zcela normální.
